Směs bělotrnu kulatohlavého, bakopy drobnolisté, javoru babyky, jinanu dvoulaločného, šalvěje lékařské. Podpora a posílení nervové soustavy, udržování duševní koncentrace a paměti, periferní cirkulace krve, duševní uvolnění, stres, stáří, menstruace a menopauza. 

Bělotrn kulatohlavý

• Latinský název: Echinops sphaerocephalus
• Účinně pomáhá při: Základními indikacemi jsou svalové atrofie, periferní obrny, záněty nervů, různé neuralgie a poruchy vedení vzruchu nervovými vlákny. V malých dávkách má droga stimulační účinek na srdeční sval, ve velkých je schopná vyvolat křeče, po kterých by mohlo následovat celkové ochabnutí. Při zmíněném kardiostimulačním působení nastává nejprve mírný vzestup, ale později značný pokles krevního tlaku. Je docela dobře možné,, že se tato droga stane výběrovým léčivem například pro léčbu myopatií nebo zánětech míchy.

• Botanický popis a pěstování:

  Bělotrn kulatohlavý představuje velmi atraktivní bodlák. Je to trvalka s tuhou, přímou lodyhou a lyrovitými listy, podobnými listům pampelišky. Od těch se liší tuhostí, ale především jemnými bodlinkami. Květy vytvářejí kulovitý strboul o průměru kolem 5 cm, který dal vlastně rostlině jméno. Květy mají modrou až ocelově modrou barvu. Rostlina kvete od června do srpna. Bělotrn má rád teplo a sucho. U nás roste jen v teplejších oblastech, velmi roztroušeně, často se pěstuje.

  Sběr a používané části:

  Používanou drogou jsou semena, sbíraná po úplném dozrání koncem léta.

  Způsob použití:

  Odvar z celé nadzemní části se může použít k omývání nebo koupelím rukou a nohou při kožních zánětech, při některých ekzémech a značné zlepšení bylo pozorováno i při použití k léčbě lupenky. Nejvhodnější formou použití je tinktura na vnitřní užívání. Drogu není vhodné kombinovat s jinými kardiotoniky, zejména digitalisové řady. Kontraindikováno je podávání spolu se strychninem.

  Zajímavosti:

  Pro svůj dekorativní vzhled je často pěstován na zahradách, odkud zplaňuje. Dříve se pěstoval, protože poskytoval dobrou pastvu pro včely.

  ---

  „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

• Bakopa drobnolistá

  • Latinský název: Bacopa monnieri
  • Účinně pomáhá při: Droga je silným antioxidantem, zlepšuje paměť a schopnost učit se. Zvyšuje duševní výkonnost a posiluje činnost mozku. Užívá se při nespavosti, únavě, neklidu, ale také epilepsii, stresu, Parkinsonově a Alzheimerově chorobě. Vhodná je i při mozkových příhodách, nervovém vyčerpání, bronchitidě a astmatu. Léčí i kožní problémy, neboť stimuluje růst kůže, vlasů a nehtů. V poslední době se uvádějí i protinádorové vlastnosti. V čínské tradiční medicíně je považována za jangové tonikum užívané při impotenci a revmatismu. Dokonce se používá při obnově buněk mozku ,které byly poničeny působením drog, zvyšuje syntézu proteinů a aktivitu v mozkových buňkách. Zklidňuje mysl a podporuje relaxaci, snižuje úzkost, neklid, působí proti nespavosti a senilitě. Zlepšuje výkon řeči a představivosti, zmírňuje nervové a duševní napětí. Má vynikající účinky na srdce. Snižuje krevní tlak, čistí krev.

  • Botanický popis a pěstování:

    Bakopa drobnolistá je 10 - 30 cm vysoká, plazivá a vytrvalá bylina z čeledi krtičníkovitých. Listy jsou vstřícné, obvejčité až vejčitě klínovité, dužnaté, 0,5 - 2,5 cm dlouhé a 3 - 8 mm široké. Květy vyrůstají zpravidla jednotlivě a jsou světle modré, výjimečně bílé se 4 - 5 korunními lístky. Plod je tobolka. Rostlina je rozšířena v tropech a subtropech Afriky, Asie, Austrálie a Ameriky. V Asii je to především jižní Indie, kde se po 3 000 let využívá v ájurvédě pod názvem „brahmi“, což znamená kosmické vědění. Slouží k léčbě mužské i ženské neplodnosti a nyní také jako „mozkový nutrient“. Známa je i v Nepálu, na Srí Lance, v Číně, na Tchaj-wanu a ve Vietnamu. Roste zde na vlhkých, bahnitých a zaplavovaných místech, často i v tekoucích vodách. V našich klimatických podmínkách je bakopa drobnolistá jednoletou nebo pokojovou rostlinou s možností letnění. Pěstuje se v polostínu až na slunci na bažinaté půdě při teplotě 20 - 28 °C, a to jako kobercová rostlina nebo v závěsným nádobách. Velmi dobře se množí řízkováním asi 10 cm dlouhými lodyžními řízky, které snadno koření v nodech. Nať se sklízí v říjnu při teplotě do 30 °C ve stínu.

    Sběr a používané části:

    Předmětem sběru je nať.

    Způsob použití:

    Doporučená denní dávka je 5 - 15 g suché drogy v odvaru. Dávka se zalije vroucí vodou o objemu 500 ml a nechá se 10 - 15 minut luhovat.

    Zajímavosti:

    ---

    „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

  • Javor babyka

    • Latinský název: Acer campestris
    • Účinně pomáhá při: Javor má velmi tvrdé dřevo a stejně tak i v organismu bojuje proti tvrdnutí různých tkání. Působí proti nasycení žluči cholesterolem, což zpomaluje srážení žlučových usazenin ve formě krystalků a miniaturních kaménků. Pomáhá rovněž při kamenech močového měchýře. Javor snižuje množství cholesterolu a je účinný při ateroskleróze. Má blahodárný účinek na potíže spojené s trombózou. Pupen tohoto stromu rovněž snižuje množství cukru v krvi a předepisuje se tedy při cukrovce typu 2. Pomáhá rovněž při bolestech hlavy a závratích způsobených úzkostlivou neurózou. Má rovněž fungicidní a protivirový účinek.

    • Botanický popis a pěstování:

      Strom až 20 m vysoký s kulovitou korunou, řidčeji keř. Kůra tmavě hnědá, ve stáří podélně i příčně rozpraskaná v téměř pravoúhlé obdélníky. Listy vstřícné, řapíkaté, dlanitě 5laločné, někdy 3laločné, laloky tupé, řapík při nalomení mléčící. Květy uspořádány v latách, 5četné, oboupohlavné, žlutozelené, vykvétají současně s rašením listů. Plodem je křídlatá dvounažka, nažky 2 až 4 cm dlouhé a asi 1 cm široké. Kvete v květnu. Často bývá pěstován v parcích a zahradách a to v několika kultivarech. Vyžaduje polostinné stanoviště, půda by měla být spíše sušší, výživná, nejlépe zásaditá, ale snese i mírně kyselou reakci. Bývá využíván i jako součást živých plotů, kdy je častým řezem (řeže se až několikrát ročně) udržován v nižší, keřovité formě. Množí se semeny.

      Sběr a používané části:

      Předmětem sběru javoru jsou čerstvé pupeny.

      Způsob použití:

      Nejvhodnější formou na užívání je tinktura.

      Zajímavosti:

      Protože dobře regeneruje z pařezů, býval kdysi důležitou složkou nízkého lesa. Dříve se také pravidelně zařezával, aby narůstalo více mladých větví pro krmení dobytka.

      ---

      „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

    • Jinan dvoulaločný

      • Latinský název: Ginko biloba
      • Účinně pomáhá při: Droga především rozšiřuje cévy, zvláště v hlavě, takže je vynikajícím preventivním prostředkem proti náhlým příhodám mozkovým, ale i proti infarktu myokardu. Nečekaně příznivé účinky byly zjištěny při náhle vzniklé hluchotě, při poruchách paměti, při závratích, otocích mozku i při Alzheimerově a Parkinsonově chorobě. Droga výborně pomáhá při ischemii (nedokrvení) dolních končetin, ale i jako srdeční antiarytmikum. Má rovněž vynikající účinky protialergické, zejména při astmatu, příznivě působí na hučení v uších, praskání cév a křečové žíly, pomatenost, zapomnětlivost, úzkostné stavy, dále pak dekubity a otoky. Kromě toho mají výtažky z listů i ze semene (plodů) poměrně široké antibiotické spektrum.

      • Botanický popis a pěstování:

        Jinan dvoulaločný je dvoudomý strom, údajně poslední žijící fosilie. Dorůstá běžně pětatřicetimetrové výšky. Má šerou borku, dlouze řapíkaté listy s plochou čepelí, většinou se dvěma laloky, na bázi s klínovitě vějířnatou žilnatinou. V současnosti se jinan vyskytuje pouze pěstovaný. Můžeme jej najít například v Riegrových sadech nebo Lobkowitzké zahradě v Praze, na Mendelově náměstí v Brně nebo v parku ve Strážnici. V naší republice je zařazen mezi vzácné druhy.

        Sběr a používané části:

        Předmětem sběru je list, sbíraný na jaře a v časném létě, nejlépe kolem čtrnácté hodiny. V době plné zralosti se někdy sbírá i plod.

        Způsob použití:

        Z listů je možné připravovat nálev nebo krátkodobě vařený odvar, bylináři J. Janča a J. Zentrich však na základě zkušeností dávají jednoznačný přednost tinktuře, která se dávkuje ženám 2 až 3x denně po 20 kapkách, mužům pak 2 až 3x denně po 25 kapkách. Ačkoli z odborného hlediska nelze proti míchání jinanových listů do čajových směsí nic namítat, doporučují pan Janča a Zentrich raději samostatnou aplikaci jinanových přípravků. Nežádoucí účinky nebyly zjištěny a nejsou známy ani kontraindikace použití této drogy.

        Zajímavosti:

        Jinan je strom s 200 miliónů let starou historií, čili jeden z nejstarších žijících druhů. V jeho původní vlasti, Číně, je ve veliké vážnosti pro své medicínské vlastnosti. I v Americe je jinan nazýván stromem dívčích vlasů a je velice oblíben. I když byl dovezen teprve v roce 1784, je velmi rozšířen prakticky po celém severním kontinentu. Oblíben je pro nenásilnou zeleň na jaře, i pro zlatou barvu listů na podzim.

        ---

        „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“

      • Šalvěj lékařská

        • Latinský název: Salvia officinalis
        • Účinně pomáhá při: Působení šalvěje je široké. V malých dávkách podávaná formou chladného nápoje sníží pocení. Je prospěšná při gynekologických obtížích, především u žen začínajících menstruovat a v období přechodu. Droga silně antibioticky působí na široké spektrum mikrobů při léčbě močových cest, bolestí v krku a angín, zažívacího ústrojí a gynekologických zánětů. Droga má i rozsáhlé zevní použití na nehojící se rány, jako koupelové médium, kloktadlo apod.

        • Botanický popis a pěstování:

          Šalvěj lékařská je vytrvalý polokeřík, dorůstající běžně kolem 20 až 25 centimetrů, ojediněle bývá i vyšší, zejména v teplých oblastech, například na Balkáně. Ve spodní části rostlina dřevnatí. Lodyha má čtyřhranný průřez, lodyžní listy jsou vstřícné, podlouhle kopinaté, velmi jemně vroubkované. Lícní strana listu je hladká, rubová pak je vrásčitá. Mladé lístky jsou našedlé a plstnaté. Dvoupyské, obyčejně fialové květy tvoří chudé lichopřesleny. Kvete v červnu a červenci, plody jsou vajíčkovité, hladké tvrdky. Šalvěj je pěstovaná rostlina, která má ráda teplé a suché podnebí, slunečnou polohu, výživné a propustné půdy. Někteří bylináři nedají dopustit též na šalvěj luční, která má ovšem prokazatelně jiné složení účinných látek, s menším podílem těch nejdůležitějších.

          Sběr a používané části:

          Předmětem sběru a použití je list. V lidovém léčitelství se někdy používá celá nať.

          Způsob použití:

          Nejúčinnější formou je tinktura, obvykle v dávkách 20 až 25 kapek 3x denně. Koncentrovanější tekutý extrakt podáváme po 10 až 15 kapkách. Velmi účinnou formou je též šalvějový vinný nálev. Z vodných výluhů dáváme přednost nálevu. Šalvějová silice se podává samostatně. Výluhy působí poměrně silně, podáváme je tedy v menších dávkách než ostatní čaje. Používání šalvěje je tak hluboce rozšířeno, že lidé začali v šalvěji vidět zcela obyčejnou bylinu, kterou lze používat prakticky jakkoli. Především je třeba si uvědomit, že thujon, obsažený v silici, je poměrně toxický. Proto šalvěj není vhodná k dlouhodobému podávání.

          Zajímavosti:

          Bezesporu nejzajímavějším receptem je starý slovinský návod proti cukrovce. Jednoduše při něm sníme během dne 5 až 7 čerstvých syrových listů šalvěje.

          ---

          „Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“